Někteří rodiče dětí s autismem a dalšími postiženími i dospělí s handicapem si stěžují na přiznávání příspěvku na péči. Podle nich příslušné úřady velmi často plný nárok neuznají a přidělují nižší dávku, žadatelé neuspějí ani při odvolání. Na tiskové konferenci to 5. 12. 2014 uvedli zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP), organizace rodičů handicapovaných dětí proPas i matka chlapce s autismem. Ta se zatím nedomohla zvýšení příspěvku, i když jí dvakrát dal za pravdu soud.
Příspěvek na péči se vyplácí ve čtyřech stupních podle závislosti na pomoci. Pro dítě činí 3000 Kč, ve druhém stupni je to 6000 Kč, ve třetím pak 9000 a v posledním 12 000 Kč. Dospělý může dostat 800, 4000, 8000 a 12.000 Kč měsíčně. Posudkoví lékaři se zaměřují na deset základních oblastí. Hodnotí třeba to, jak je člověk schopen orientovat se, komunikovat, zda zvládne osobní hygienu, sám jíst či pečovat o zdraví a domácnost.
Předsedkyně sdružení proPas Petra Valentová uvedla, že při žádosti o příspěvek na péči úřady neuznávají pomoc při základních kritériích, jako je mobilita, komunikace a orientace. Kdyby je dítě zvládalo, nemělo by autistickou diagnózu. Podle ní posudková komise často právě autismus neuzná, podle komise má dítě poruchy chování. Když se pak rodiče odvolají, původně přiznaná kritéria úřad změní, na vyšší dávku ale rodina nedosáhne.
Organizace proPAS se na situaci ptala 101 rodičů. Třetina měla problém s odvoláním. Bojí se, jsou rádi, že jim byl přiznán aspoň druhý stupeň příspěvku a mají strach, že jim ho úřady odeberou, sdělila dále Valentová.
O příspěvcích rozhodují úřady práce, o invalidních důchodech správa sociálního zabezpečení. Podle předsedy NRZP Václava Krásy instituce svým postupem porušují správní řád. Odvolací orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Při odvolání ho přitom velmi často potrestá tím, že mu původně přiznanou dávku či invalidní důchod neupraví, nebo dokonce sníží, uvedl dále Krása.
Podle něj rada stížnosti na postup úřadů dostává od handicapovaných či jejich pečovatelů stále častěji. Krása míní, že posudkových lékařů je málo a případům se nestíhají věnovat, posuzování tak bývá jen administrativní. Připustil, že důvodem přiznávání nižších dávek může být ale i snaha o úspory.