Předseda Platformy zdravotních pojištěnců ČR (PZP) Ondřej Dostál oznámil dne 22. 4. 2015, že Městský soud v Praze rozhodl, že Všeobecná zdravotní pojišťovna Č(VZP) je povinna zveřejnit smlouvy s poskytovateli zdravotních služeb a informace o platbách, které jim poskytuje. PZP si od zveřejnění smluv slibuje zlepšení nezávislé kontroly pojišťoven i práv pacientů.
Platforma zdravotních pojištěnců požádala VZP o tyto informace dle zákona 106/1999 Sb. již v roce 2011, tehdejší vedení VZP ale žádosti odmítlo vyhovět s odkazem na ochranu osobních údajů a obchodního tajemství. Tyto argumenty soud odmítnul a rozhodnutí VZP zrušil, rozsudek nabyl právní moci minulý měsíc. VZP nyní poskytla Platformě první z požadovaných smluv.
Ondřej Dostál ocenil přístup VZP, která přijala právní názor soudu a bez průtahů začala naplňovat svou informační povinnost. Ostatní zdravotní pojišťovny se zákonu protiví a informace o tom, jak spravují veřejné prostředky, nadále tají.
Například Česká průmyslová zdravotní pojišťovna v březnu 2015 výslovně odmítla zveřejnit smlouvy o tom, jaké výkony a za jaké ceny nasmlouvala s nemocnicemi řetězce AGEL.
PZP bude žádat Ministerstvo zdravotnictví ČR, aby přimělo i ostatní pojišťovny dodržovat zákon tak, jak vyplývá ze soudních rozhodnutí.
Přístup veřejnosti ke smlouvám a platbám pojišťoven by měl podle zástupců pacientů umožnit nezávislou kontrolu nakládání s povinně vybranými penězi i to, zda do jednotlivých regionů a segmentů péče přichází přiměřený podíl finančních prostředků, zda nejsou někteří poskytovatelé znevýhodňováni vůči jiným či zda není hrazen předražený materiál. Tyto informace jsou významné zejména pro odbornou debatu o dalším směrování zdravotnictví.
Rozsudek Městského soudu podle Dostálových slov nepřímo potvrdil, že právo pracovat s úhradovými daty má nejen MZ ČR či Ministerstvo financí ČR, ale též odborné společnosti, pacientská sdružení či jednotliví občané, kteří se o financování zdravotnictví blíže zajímají.
Druhým přínosem přístupu ke smlouvám je ochrana práv pacientů. Občané se stále častěji setkávají s tím, že musejí v ordinaci platit. Lékař je povinen poskytovat péči bezplatně jen tehdy, jde-li o péči hrazenou ze zákona a má-li na příslušné výkony uzavřenou smlouvu s pojišťovnou pacienta. Pokud smlouvu nemá a nejde o neodkladnou péči, pojišťovna péči nehradí a lékař je oprávněn požadovat zaplacení po pacientovi. Tvrdí-li lékař, že na daný zákrok nemá smlouvu s pojišťovnou a proto za něj musí pacient zaplatit, je dobré ověřit si, co ve smlouvě doopravdy je.
Tyto informace by měl pacient žádat po pojišťovně. V textu smlouvy mezi lékařem a pojišťovnou pacient nalezne spolehlivou odpověď na to, co vše má u konkrétního lékaře hrazeno pojišťovnou.
Konkrétní případ, kdy byl po pacientech neprávem požadován poplatek za péči, zjistila PZP například ze smlouvy mezi pojišťovnou a lékařem u poskytovatelky dermatovenerologické péče na území Brno město.
Jak uvedl předseda Dostál, lékařka nabízela bezplatnou péči jen klientům registrovaným u Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR Brno-město. Ostatní pojištěnci VZP za péči museli platit, pokud si stěžovali, lékařka se odkazovala na smlouvu s VZP, což působilo značně podezřele, protože tzv. spádovost byla zrušena již před mnoha lety a ve smlouvách by již neměla figurovat.
Platforma pojištěnců si proto vyžádala od VZP smlouvu s touto lékařkou, včetně veškerých příloh. Žádné omezení bezplatné péče na občany Brna tam nebylo, smlouva ukládá ošetřit bezplatně všechny pojištěnce VZP bez rozdílu. Lékař proto požadoval platbu po ‚přespolních‘ pacientech protiprávně.
PZP proto doporučuje pacientům, kteří se s podobnými tvrzeními lékařů setkají, nic neplatit a ověřit si obsah smlouvy lékaře u své pojišťovny.