Většina lékařů v nejlepším věku po listopadové revoluci zprivatizovala ordinace. Dnes se blíží důchodu a nemají za sebe náhradu. Mnozí slouží i po sedmdesátce. Podle Jana Bělobrádka z výboru Sdružení praktických lékařů některé obce lákají mladé lékaře na neuvěřitelné věci - levné obecní pozemky na stavbu domu nebo obecní byt či odpuštění nájmu v obecní ordinaci. Přesto se jim nedaří najít praktika, který by praxi převzal.
Na to, že stárnou, lékaři upozorňují už nejméně pět let. Příčiny, proč tento stav nikdo neřešil, jsou podle Bělobrádka v zásadě tři.
Po otevření hranic v roce 1989 se do oboru nikdo moc nehrnul. Lékaři chtěli na stáže v cizině, případně do zahraničí odešli úplně, nebo šli z medicíny pryč za lepší nabídkou do farmaceutických firem. Lákadlem byly také nemocnice plné nových, do té doby nevídaných technologií. Být praktikem netáhlo, především když medici viděli, že lékaři neustále bojují s proměnlivým prostředím – zanikaly pojišťovny, převratně se měnily způsoby plateb, v nichž byly navíc chyby, přicházely neustálé změny vyhlášek a zákonů.
To se nyní zlepšuje a pro mnohé absolventy medicíny už je místo praktika ve vlastní ordinaci atraktivní. Přece jen je to jistota výdělku a klidnější povolání, kde nehrozí tolik žalob, jakým čelí jiní lékaři. Zajímavé místo je to však ve městě nebo poblíž velkých měst, nikoliv na vsi.
Ještě v roce 2006 měli zájem stát se praktikem (a skutečně také atestovali) pouze tři lékaři. V roce 2012 už jich bylo 190. Ani takový přírůstek však nedokáže demografickou propast zacelit.
O tom, nakolik je dobré, aby ordinovali lékaři po sedmdesátce, se vedou debaty po celé Evropě. V Německu činnost jeden čas dokonce lékařům nad 70 let zakázali, ale po dvou letech od zákazu ustoupili, protože zjistili, že práci nemá kdo dělat, cituje server Tribune.cz J. Bělobrádka.
Přesto v roce 2006 bývalý ministr zdravotnictví David Rath zrušil systém doškolování praktiků s tím, že je vlastně ČR nepotřebuje. Za dalšího ministra Tomáše Julínka se změnil systém dalšího vzdělávání lékařů tak, že mladé naprosto odradil.
Praktická lékařka Alena Dostálová uvádí příklad, jak kolega předával ordinaci mladšímu lékaři, který si doplňoval atestaci z praktického lékařství. Trvalo to téměř čtyři roky. Mladí lékaři raději volí odchod za lepšími podmínkami.
Třetím důvodem je, že málokdo ze stávajících praktických lékařů chce školit mladé, byť na každé takové místo stát vyplácí milion korun.
Lékař však za nováčka zodpovídá, musí celou dotaci administrovat, dělat audit účetnictví. Někteří z těchto lékařů už dostali pokutu 400 tisíc, protože nějaký formulář poslali finančnímu úřadu o tři dny později, uvádí Bělobrádek.
Odměna je minimální, neboť většina peněz jde nováčkovi jako plat, nemocnicím za jeho stáže nebo na pracovní pomůcky a materiál. Z 18 tisíc hrubého měsíčně si školící lékař smí něco nechat, ale nováček má na živobytí 8 tisíc hrubého a třeba nemocnice v Ústí nad Labem požaduje za stáže 10 tisíc měsíčně.
A když nováček získá atestaci, lékař senior není povinen mu praxi předat. To obvykle udělají jen rodinní příslušníci. Výsledkem je, že obce v pohraničí či v problematických krajích, jako je Ústecko, nemohou najít lékaře. Nebo se slučují dvě praxe – pacienty po kolegovi převezme jiný lékař. Lékaři nové pacienty odmítají, protože zvládnou kvalitně se věnovat nejvýš dvěma tisícům lidí.
Hejtman Kraje Vysočina a předseda správní rady VZP ČR Jiří Běhounek předvídá, že cesta z této situace bude komplikovaná.