Ústavní soud (ÚS) dne 23. 2. 2015 rozhodl, že Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ ČR) může i nadále nařizovat povinné očkování dětí. Za vyhýbání se povinnosti může být rodičům udělena pokuta ve výši 10 000 korun.

Ústavní soud o zrušení povinnosti žádali nespokojení rodiče z Brněnska, zastoupení advokátkou Ligy lidských práv. Rodiče po vleklém sporu museli zaplatit každý po 4000 korunách, protože nezajistili očkování svého potomka takzvanou hexavakcínou.

Soudci odpůrcům vzkázali, že české i mezinárodní prameny kladou důraz na očkování, aby se předešlo šíření nebezpečných chorob.

Nespokojení rodiče se proti očkování bránili tvrzením, že porušuje jejich základní lidská práva, mimo jiné zachování důstojnosti, ochranu soukromí, svobodu myšlení a svědomí. Ve stejné při, kterou už neúspěšně vedli i před Nejvyšším správním soudem (NSS) argumentovali tím, že jejich potomek je zdravý a očkování by prý narušilo jeho přirozeně se vytvářející imunitu.

V rozsudku NSS, napadeném ústavní stížností, správní soud připustil, že povinné očkování, stejně jako velká část lékařských zákroků, může za jistých okolností vést ke způsobení závažné újmy. Negativní názor na očkování a obava z rizik ale podle NSS nevyvazuje rodiče z povinnosti umožnit vakcinaci dětí.

Povinné očkování umožňuje část zákona o ochraně veřejného zdraví, podle níž smí MZ ČR vyhláškou stanovit povinné vakcíny. Návrh rodičů dále zpochybňoval ustanovení zákona o přestupcích, které umožňuje dát za nedodržení povinnosti pokutu až 10.000 Kč.

Soudce - zpravodaj Ludvík Daněk v odůvodnění nálezu uvedl, že cílem očkování je minimalizace šíření infekčních nemocí v zájmu ochrany veřejného zdraví,což je nadřazeno základním právům jedince. Řekl, že proti argumentům rodičů stojí argumenty odborníků včetně zahraničních, kteří podporují očkování právě v zájmu ochrany veřejného zdraví. Autonomie rodičů při rozhodování o zdravotním stavu dítěte není absolutní.

Ústavní soudci se ale na druhé straně domnívají, že zákonodárci by měli zvážit, jak postupovat při případném odškodňování těch, jimž by očkování teoreticky mohlo uškodit. Pokud stát určuje, že za odepření očkování hrozí pokuty, musí zvážit také opačnou možnost, tedy odškodnění.

ÚS se očkováním zabýval vícekrát. Podle základního nálezu ústavních soudců z roku 2011 lze rodičům sankci prominout jen v individuálních a odůvodněných případech, například když očkování prokazatelně odporuje náboženskému přesvědčení rodiny. V takové situaci by měl stát od nátlaku na odpůrce očkování upustit. Jinak ale ÚS tehdy potřebnost a ústavnost povinného očkování dětí nezpochybnil, je to prý spíše politická a expertní otázka. Nález ÚS je významný, protože se k věci vyjádřilo plénum soudu, nikoliv jen některý z jeho tříčlenných senátů.

Názory na prospěšnost očkování se liší, někteří lidé považují vakcíny za nebezpečné. Pro děti v Česku je nyní povinné očkování hexavakcínou, která pokrývá záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B a onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu B. Další povinná vakcína chrání před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi.

Spornou otázkou bylo už také to, že povinné očkování jakožto zásah do základních práv vymezuje jen vyhláška, a nikoliv zákon. Podle staršího verdiktu rozšířeného senátu NSS je toto řešení přípustné i praktické - umožňuje pružně reagovat na výskyt infekčních onemocnění i postup vědeckého poznání.

Ústavní soudci připravují na začátek března 2015 ještě jeden nález související s vakcínami. Konkrétně jde o očkování jakožto podmínku pro přijetí do mateřské školy. Ministerstvo zdravotnictví ČR přišlo s novelou zákona o ochraně veřejného zdraví. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (PSP ČR) by se jí mohla zabývat na schůzi v březnu 2015. Počítá například se zvýšením pokut pro školy a organizátory dětských táborů za účast neočkovaných dětí.