Mezinárodní organizace MDAC s Ligou lidských práv monitoruje situaci v českých psychiatrických zařízeních a 30. 6. 2014 zveřejnila aktuální studii.
Organizace MDAC upozornila na nevyhovující situaci v české psychiatrii už v roce 2003, klecová lůžka se však užívají dosud. Pacienti jsou kurtováni, zavíráni na izolaci či jim jsou podávána sedativa.
Nejčastěji jsou na lůžka umísťovány starší ženy trpící demencí. Například podle vedení léčebny v Kosmonosech v době, kdy ji loni organizace MDAC navštívila, jsou na geriatrických odděleních během noci umísťovány do síťového lůžka čtyři nebo pět žen kvůli „nočnímu deliriu“. Lůžka jsou prý skvělá pro starší pacienty a mentálně retardované – izolace nebo kurty by pro ně byly mnohem horší.
Výjimkou není ani zavírání do lůžek za trest. Podle pacientky na psychiatrickém oddělení v Klatovech jde o věc běžnou ve většině zařízení – když si prý před pár lety v jiné léčebně stěžovala staniční sestře na přístup personálu, vykoledovala si uvěznění. Navíc se stává, že pacienti v lůžku musí chodit na WC do nádoby, nosit pleny, nebo dokonce leží ve vlastní moči a výkalech.
Zrušení síťových lůžek, k němuž nás léta vyzývá řada mezinárodních organizací, ale lékaři v ČR (na rozdíl od většiny EU) považují za nesmyslné. Podle jednoho z lékařů by jinak museli používat kurtování – v Británii, kde neexistují klecová lůžka, si údajně personál „na pacienty lehne“.
Právě Británie je ovšem zemí, kde je situace naprosto odlišná od ČR. Pokud by si tu ošetřovatel lehl na pacienta, přijde o místo nejen on, ale velký problém má i celý management odpovědný mimo jiné za správný trénink, bezpečnost a respektování práv a svobod pacientů, uvedla Zdeňka Kolářová, manažerka z britské společnosti Watford Mencap pečující o mentálně postižené. Zároveň rázně vyvrací i nutnost kurtovat či zavírat pacienty s demencí, kterou prosazuje řada českého personálu.
Pokud by se ve Velké Británii něco takového stalo, okamžitě by z toho byl skandál a většinou se takové zařízení zavírá nebo je nutná okamžitá náprava pod dohledem celostátní inspekce. Žádný člověk nesmí být zavřený proti své vůli, lidé s demencí mají stejná práva jako ostatní a jsou umísťováni do zařízení s odpovídajícím vybavením a hlavně dostatkem školeného personálu. Kolářová dále uvedla, že s postelemi se zvýšenou postranicí se za 12 let praxe nesetkala. Jejich použití si dovede představit jen po pečlivém posouzení odborným týmem, když je člověk v ohrožení života a byl by to jediný způsob, jak ho chránit. V žádném případě by nesloužily ke znemožnění pohybu a ulehčení práce personálu.
Právě nedostatek empatie mezi ošetřujícími je i jedno z konstatování studie MDAC. Dalším problémem jsou peníze – zatímco v Evropě jdou průměrně na psychiatrickou a sociální péči dvě procenta HDP, u nás je to 0,26 procenta.