Co jsou dekubity?
Dekubit neboli proleženina je poškození kůže nebo tkání kůže způsobené přímým tlakem nebo třecími silami; poškození může být v rozsahu od trvalého erytému (začervenání) až po nekrotickou ulceraci (odumřelá tkáň) postihující svaly, šlachy a kosti; k tomu aby rána vznikla, musí působit alespoň dva tyto faktory. Dekubity představují problém, se kterým se potýkají zdravotníci na celém světě. Podle údajů Národního referenčního centra je více než 30 % pacientů přivezeno do zdravotnického zařízení již s dekubitem. Je potřeba spolupracovat s agenturami domácí péče a zavést sledování výskytu dekubitů na národní úrovni i v domácím prostředí. Hlavní sestra České republiky a prezidium České asociace sester budou podporovat individuální aktivity profesních organizací či zdravotnických zařízení a budou o nich informovat Evropský poradní panel pro otázky dekubitů - European Pressure Ulcers Advisory Panel (EPUAP).
Kdo se zabývá otázkami dekubitů v Evropě?
V Evropě v Oxfordu zahájil v roce 1996 činnost tým složený z odborníků na řešení tohoto problému, který se zabývá praktickými zkušenostmi a teoretickými důkazy v managementu dekubitů. Na stránkách http://www.eupap.org. jsou vydávány směrnice pro prevenci dekubitů a edukační materiály a výzvy ke Dni STOP dekubitům.
Co se podniká v boji proti dekubitům v České republice?
Již od devadesátých let je v ČR zavedený systém hodnocení rizika vzniku dekubitů snad ve všech zdravotnických zařízeních. V mnoha z nich je implementovaný do elektronické zdravotnické dokumentace. Každému pacientovi, který je přijat do zdravotnického zařízení a je v riziku, je zhodnocena míra rizika podle určité škály a je mu zaveden individuální plán preventivní péče. Ten zahrnuje řadu opatření včetně snížení tlaku na rizikové oblasti. K tomu slouží různé typy antidekubitních matrací a nové moderní polohovací pomůcky nebo krycí materiály.
V mnoha zdravotnických zařízeních je zavedený systém sledování výskytu dekubitů prevalenční (jednorázovou) nebo incidenční (průběžnou) formou jako jeden z indikátorů kvality ošetřovatelské péče.
V rámci programu kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR ve Věstníku MZ ČR č. 6/2009 jednotnou metodiku, jehož výstupem je Metodika prevalenčního sledování dekubitů na národní úrovni. Následně pověřilo Národní referenční centrum sledováním národního indikátoru kvality a uveřejňováním výsledků šetření na svých webových stránkách www.nrc.cz. Zde jsou pravidelně uváděny referenční hodnoty podle míry rizika pacientů a podle oborů (interní, chirurgické, intenzivní péče nebo dlouhodobá péče) a přehled vývoje výskytu dekubitů od roku zahájení šetření.
Výsledky výskytu dekubitů v ČR z dat NRC
Výskyt dekubitů ve zdravotnických zařízeních z prevalenčního šetření od roku 2009 do října 2013 se pohybuje od 5,46 % (692 z 13 538) do 3,49 % (925 z 28 094). Jedná se o data z deseti zapojených nemocnic (krajských i fakultních). Podle jednotlivých stupňů se nejčastěji vyskytují dekubity 2. stupně, a to ve 36 %, dále jsou to dekubity 1. stupně – 27 %, dekubity 3. stupně – 24 % a nejméně se vyskytují dekubity 4. stupně – 13 %. Nejvyšší výskyt pacientů s dekubity je na jednotkách intenzivní péče – více než 70 %, dále jsou to pracoviště následné péče – více než 50 % pacientů, na pracovištích interního typu se vyskytují dekubity kolem 25 % a na chirurgických pracovištích kolem 20 %. Počet pacientů v riziku k získání dekubitu se z celkového počtu sledovaných pohybuje od 36, 6 % do 39,2 %. Nejčastěji se dekubity vyskytují na patách - 32,7 %, dále na kosti křížové – 27,2 % a na hýždích – 15,3 %. Závažný je i výskyt dekubitů u pacientů, kteří jsou s tímto defektem do nemocnice přijati, výskyt se pohybuje od 25,6 % do 34,5 %. Proto je důležité na tento problém upozornit i laickou veřejnost a edukovat v preventivních opatřeních ty, kteří o své blízké pečují doma.
Odborný panel EPUAP připravuje na rok 2014 nové vydání mezinárodní směrnice pro Prevenci a léčbu dekubitů, doplněné o aktuální novinky založené na výzkumu nebo doporučení z praxe. Ministerstvo zdravotnictví zajistí její překlad do češtiny, který bude umístěn na stránkách EPUAP i na webových stránkách dostupným široké odborné veřejnosti (MZ ČR, ČAS).