Výrobci léčiv mohou v žalobách zpochybňovat stanovenou výši úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění.
Dne 18. března 2015 to potvrdil Ústavní soud (ÚS) v nálezu, jímž vyhověl stížnosti firmy Zentiva. Ztotožnil se tak s nedávným verdiktem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) v obdobné kauze.
Konkrétní soudní spor Zentivy má kořeny v roce 2009, kdy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) stanovil výši úhrady léčivého přípravku Febira. Používá se ke snížení hladiny tuků v krvi. Rozhodnutí ústavu potvrdilo Ministerstvo zdravotnictví ČR, následovala neúspěšná žaloba.
Justice tehdy zastávala názor, že výrobci a distributoři mohou v žalobách uplatňovat jen práva procesní, a nikoliv hmotná, tedy v podstatě nemohou poukazovat na nesprávně stanovenou úhradu. Rozšířený senát NSS ale v roce 2014 průlomově rozhodl, že žalobu lze podat i podle ustanovení soudního řádu správního se širšími argumentačními možnostmi.
Nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2015 navazuje na jeho starší verdikt, v němž stanovil, že rozhodování o zařazení léčivých přípravků do seznamu léčiv hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění zasahuje do práv jejich výrobců a distributorů. Rozhodnutí správního orgánu musí být podle tehdejšího nálezu založeno na objektivních a ověřitelných kritériích, aby bylo soudně přezkoumatelné.
Ústavní soud nyní doplňuje, že obdobná premisa musí platit též ve vztahu k rozhodování o výši a podmínkách úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění, stojí v nálezu.