Zprávu o situaci v ČR představili dne 19. 8. 2015 její autoři z české pobočky mezinárodní sítě Social Watch.
Česko se v roce 2014 podle výroční zprávy dostalo z ekonomické stagnace, v přibližování k úrovni vyspělých evropských zemí ale ztrácí mnoho let. Velké množství lidí dělí od pádu do chudoby jen stokoruny. Terčem nesnášenlivosti se místo Romů stal islám a migranti. ČR má sice novou strategii prosazování rovnosti žen a mužů, s přijímáním konkrétních kroků ale vláda váhá.
V roce 2014 byla přerušena recese a ČR vykázala růst, který byl ale nižší než v přecházejících obdobích. ČR v přibližování k průměru EU ztratila mnoho let. Je naděje, že se konvergence znovu obnoví. Dále zpráva uvádí, že se ČR ocitla "v pasti středně příjmových zemí" a vláda by měla vymyslet, jak to překonat.
Jedním ze znaků je odliv dividend, v roce 2014 na nich z ČR odteklo 219 miliard. Je to zatím nejvyšší suma. Od roku 2006 je odliv vyšší než investované částky. Vyčerpal se tak "model lákání zahraničních investorů". Dopadá to i na mzdy. I když zisky firem v roce 2014 rostly, do odměňování se to promítlo jen mírně. Narušila se proporce mezi zisky a mzdami.
ČR patří mezi země s nejnižší mírou příjmové chudoby. Její hranice je na 60 procentech mediánu mzdy. Velké množství lidí je těsně nad tímto limitem a od pádu do chudoby je dělí jen pár stokorun měsíčně. Zhruba půl milionu lidí nemá ani životní minimum.
Pokud by se příjmy rozdělily do deseti skupin podle výše, v nejnižší skupině by bylo 1,5 milionu lidí. Pokud by se hraniční příjem pro chudobu zvedl o procento na 61 procent mediánu, do chudoby by podle ekonomky spadlo velké množství lidí. Rozdíl je přitom 165 korun. V Česku je "pracující chudoba" u lidí s nízkým výdělkem. Trpí jí prý čtvrtina pracujících žen. Může za to nízká minimální mzda.
V oblasti prosazování rovných šancí pro muže a ženy zavládl v roce 2014 mírný optimismus, který se ale vytrácí. Vláda ČR sice zřídila post ministra pro lidská práva, zmínila rovné příležitosti v koaliční smlouvě a programu a přijala i strategii do roku 2020, s přijetím konkrétních kroků ale váhá. Týká se to třeba volební novely s rovnoměrným zastoupením žen a mužů na kandidátkách.
Podobná situace panuje i v oblasti lidských práv. Prohlášení k podpoře lidských práv uvnitř ČR i navenek byla příslibem, zůstala však jen v rétorické rovině. Vláda například uváděla, že ČR chce pomoci lidem v tísni hlavně v jejich zemích. Do rozvojové pomoci putuje 0,11 procenta HDP a ne 0,33 procenta, jak se Česko při vstupu do EU zavázalo.
Podle zprávy přibývá nesnášenlivosti, jen nenávistné výpady vůči Romům vytlačila islamofobie a téma migrace. Protiislámské nálady sílí od září roku 2014, kdy se ombudsmanka zastala muslimské dívky, která chtěla chodit do školy se šátkem, uvádí zpráva. Podle ní se "nenávist prohloubila", když EU v roce 2015 začala jednat o kvótách pro rozdělování uprchlíků do jednotlivých států. Autoři kritizují i vývoz zbraní do zemí, kde jsou konflikty či kde se porušují lidská práva.
Mezinárodní síť Social Watch vznikla v roce 1995. Chce dohlížet na dodržování závazků, které státy přijaly na konferencích OSN o chudobě a o ženách. Zastřešuje několik stovek organizací a institucí z desítek zemí. Členové se zaměřují na boj s chudobou, rasismem a diskriminací, na ochranu životního prostředí či na hájení lidských práv.
Českou koalici Social Watch tvoří devět organizací - Ekumenická akademie Praha, Gender Studies, Fórum 50 %, Masarykova demokratická akademie, Nesehnutí, Trast pro ekonomiku a společnost, Eurosolar, Educon a Alternativa 50+.