Očkovací kalendář se v Česku průběžně mění. Je-li k tomu důvod, povinnost se u dané nemoci ruší a naopak se zařazují očkování nová, uvedla členka Národní imunizační komise (NIKO) a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti ČLS JEP MUDr. Hana Cabrnochová.
Od roku 2010 tak bylo zrušeno povinné očkování proti TBC, zůstalo jen pro rizikové děti. V roce 2010 a 2012 byla zavedena dvě nepovinná plošná očkování hrazená zdravotní pojišťovnou, a to proti pneumokokům a rakovině děložního čípku u dívek.
Celkově imunizační kalendář za posledních deset, patnáct let doznal velmi výrazných změn, a z původních zhruba 18 povinných aplikací do 15 let jich je dnes pouze osm. Povinně se očkuje proti devíti nemocem, z nich šest, záškrt, tetanus, dávivý kašel, hepatitida B, Haemophilus influenzae a dětská obrna, je v hexavakcíně a pak se celoživotně doočkovává proti tetanu. Další tři, spalničky, zarděnky a příušnice, jsou v trojvakcíně.
Pravidelná očkování v Česku ročně podle hlavního hygienika Vladimíra Valenty zachrání na 500 životů a zabrání až 150 000 infekčních onemocnění. Povinnost očkování ale někteří rodiče napadají, proti jsou i někteří lékaři propagující alternativní medicínu.
Podle vědeckého sekretáře České vakcinologikcé společnosti Romana Chlíbka v zemích, kde díky očkování už některé nemoci nejsou, se zapomíná na jejich rizika a vyzdvihují se rizika vakcinace. Vakcinace představuje minimální zátěž, z 3000 antigenů, jež vakcíny obsahovaly v 60. letech 20. století, klesl jejich počet na 60.
Podle vědecké rady České lékařské komory nepostupují lékaři odmítající očkování „lege artis“, tedy podle pravidel vědy.
Kritici očkování argumentují svobodnou volbou a medializují jednotlivé případy komplikací. Ústavní soud (ÚS) dne 23. 2. 2015 rozhodl, že Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ ČR) může i nadále nařizovat povinné očkování dětí. Za vyhýbání se povinnosti může být rodičům udělena pokuta ve výši 10 000 korun.
Národní imunizační komise podle Cabrnochové o zrušení povinnosti očkovat neuvažuje, navrhuje ale některé aktuální změny. V roce 2014 se v ČR kontrolovaly hladiny protilátek u dětí a porovnávalo se, jak jsou ve kterém věku děti chráněny. Na základě těchto dat komise doporučila od roku 2016 posunout druhou dávku přeočkování trojvakcínou až na sedm let věku. Teď se dává druhá dávka šest měsíců po první, která se aplikuje od 15. měsíce věku.
Epidemiologická situace je taková, že až na lokální epidemii spalniček na Ústecku zatím problém není takový, abychom upřednostnili individuální ochranu, ale naopak se ukázalo, že například proti příušnicím, které se objevily u mladších dorostenců, je výhodnější, aby jim protilátky vydržely co nejdelší dobu, posunout přeočkování druhou dávkou až raný školní věk, vysvětlila MUDr. Cabrnochová.
K vymahatelnosti očkování dodala, že je předmětem diskusí v řadě zemí. Možná je nepřímá vymahatelnost ve vazbě na sociální dávky nebo nástup do školky a školy. Proti návrhu projednávanému v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (PSP ČR) na zpřísnění sankcí se ohradili pořadatelé letních akcí pro děti. Potvrzení o očkování běžně požadují státní mateřské školy, některé soukromé školky to nedělají, zákon by je za to měl sankcionovat. Tyto nepřímé sankce se osvědčily například v USA, kde očkování je podmínkou přijetí i na vysokou školu.
Zákon v ČR zpřísňuje sankce také pro lékaře, kteří odmítají očkovat dítě. Na rozdíl od Slovenska není v Česku pro lékaře oznamovací povinnost, že dítě není očkované. Musí si jen nechat od rodičů podepsat, že je poučil o rizicích. Kontrolu proočkovanosti provádějí hygienici, kteří mohou nahlížet do zdravotní dokumentace dítěte. Vyzvou rodiče k doplnění očkování, pokud to rodiče odmítnou, zahájí s nimi správní řízení.