Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost ženy, která se domáhala možnosti rodit doma s náležitou odbornou asistencí. V roce 2012 proto požádala Krajský soud v Brně o nařízení předběžného opatření, které mělo zajistit součinnost porodní asistentky a také Fakultní nemocnice Brno. Krajský soud jí nevyhověl. Ústavní soudci nyní její stížnost označili za zjevně neopodstatněnou.
Žena opakovaně tvrdila, že Česko sice formálně garantuje možnost volby mezi porodem doma a ve zdravotnickém zařízení, v praxi jsou však podmínky nastaveny tak, že plánovaný domácí porod s asistencí prakticky nelze legálně uskutečnit.
Brněnský krajský soud při rozhodování o návrhu na předběžné opatření dospěl k závěru, že sice právo na domácí porod existuje, chybí však opora v zákoně. Protože nikomu nelze ukládat povinnosti nad rámec zákona, krajský soud návrh na předběžné opatření zamítl. Žena později neuspěla ani u Vrchního soudu v Olomouci.
V ústavní stížnosti poukazovala na údajné porušení řady svých práv, zvláště práva na ochranu rodinného a soukromého života, práva na svobodu myšlení a svědomí, ale také práva na spravedlivý proces. Ústavní soudci však žádný zásah do ženiných základních práv nezjistili.
Plánované domácí porody představují v Česku ožehavé téma. Část matek si je přeje jako alternativu k porodnicím, lékaři je většinově odmítají jako nebezpečný hazard. Situaci kolem domácích porodů řešil v roce 2014 také Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Dvě Češky se do Štrasburku obrátily kvůli tomu, že Česko podle nich neumožňuje při domácích porodech zdravotní péči zajišťovanou porodními asistentkami. Soud dospěl k závěru, že právo obou žen na respektování soukromého a rodinného života porušeno nebylo. Z jeho rozhodnutí nyní vycházel také český Ústavní soud.
Podle vyjádření Richarda Hořejšího, právního zástupce jedné z žen, však dal štrasburský soud stěžovatelkám v mnohém za pravdu. Uznal prý nedostatečné možnosti volby rodiček v ČR, stejně jako nedostatečnou činnost Ministerstva zdravotnictví ČR na úseku porodnictví.